Skanditaly

Guerilla gardening v uličkách Monreale na Sicílii

Sicílie: Láska na zbytek života

Koloritem, tolik typickým pro Středomoří, jsou skupinky senzačně ustrojených seniorů vysedávajících na ulicích, před kostely nebo kavárnami. Někdy jen tak odpočívají a sledují ruchot, jindy se oddávají vzrušené debatě, samozřejmě divoce gestikulují. Miluju to. Pamatuju si, jak mě při první návštěvě Sicílie namíchlo, když jsme v autopůjčovně na letišti čekali přes hodinu a půl, přestože jsme měli domluvený konkrétní čas. Až když už jsme se proháněli krajinou, představovali si, že náš Fiat je kabrio a zpívali si spolu s Erosem a Tinou, potom už bylo dobře.

Vlastně už ani nevím, s jakými očekáváními jsme poprvé vyráželi na Sicílii, ale zamiloval jsem se asi na zbytek života. Nádherná krajina, nánosy historie na každém kroku, milí a krásní lidé (svoje genetické stopy tu zanechali Arabové, Normané nebo Španělé), těstoviny, co se nepřejí ani patnáctý den, navíc si vystačíte s posunky a slovíčky, která znáte z jídelních lístků. Na silnicích nikdo nedodržuje rychlost a všichni troubí, což zpočátku trochu znervózňuje, ale brzy pochopíte, že to patří k jízdě stejně jako řazení, a pokud si obsluha benzínky při tankování vašeho vozu zapálí, hlavní je se nevzrušovat, nestojí to za to. Nedělá to totiž poprvé.

Objevování míst, od kterých člověk nic nečeká, mám na dovolenkových výletech nejraději. Třeba ospalé městečko Caltabellotta tyčící se na skalnatém ostrohu nad zvlněnou krajinou evokující renesanční obrazy. Měl to být jen krátký odpolední výlet po nepříliš vydařené návštěvě nedaleké pláže. Už nervy drásající cesta serpentinami, v nich stáda dobytka, protože jinudy na pastvu nelze, dávala tušit, že tohle bude stát za to. Dočkali jsme se skvostných výhledů, dokonalého ticha a okamžiků, kdy jsem cítil absolutní štěstí. Míst, od kterých naopak čekám hodně a která očekávání překonají bývá spíš poskrovnu. Třeba rodinný podnik Caffè Sicilia v jihosicilském Notu. Přísahám, že lepší dezert jsem nejedl. Podávají tady granitu z mandlí z vlastních sadů a absolutně nic nešidí. Nebe! Musel jsem si dát dvě porce a málem si uhnal angínu.

Výše: mandlová granita v cukrárně Caffè Sicilia; archeologické muzeum v Neapoli; katedrála v sicilském Monreale; koupání v Umbrii s panoramatickým výhledem

Kouzelná zákoutí Modiky, jihosicilského "města čokolády"

Národní park Monti Sibillini, Umbrie

O koupání v docích a dokonalosti Severu

Ve Skandinávii, konkrétně ve Stockholmu jsem byl poprvé někdy před jedenácti lety. Co mi utkvělo v paměti? Hezcí lidé. Styloví. Prakticky lidi z katalogů, ne-li hezčí, a skutečná móda v ulicích. Když jsem do Nily před šesti lety nastoupil a probírali jsme, kam se vydat za nákupy zboží, po Berlínu přišla na řadu Kodaň, která pořádá jedny z největších veletrhů módy v Evropě, třebaže primárně orientované na skandinávský trh. Vliv regionu v tomto odvětví už ale dávno přesahuje jeho hranice, takže se sem sjíždějí návštěvníci i vystavovatelé z celého světa, od USA po Japonsko. Upřímně, kolik věcí, které máte zrovna na sobě, mají na svědomí skandinávské značky? Aha!

Výše: na kole v Kodani, jedině stylově; skandinávský květinový dekor; keramika švédské značky Paradisverkstaden; dánský nábytek nabízí potěšení snad pro všechny smysly

Kodaň je aktuálně asi nejvíc trendy evropským městem, velmoc kvalitního urbanismu, současné architektury, která primárně myslí na lidi, meka užitného designu, hlavní město cyklistiky a... co je hygge, už u nás vědí i kojenci. Návštěvu doporučuju třeba zkraje srpna, kdy se přímo ve městě a v okolí dá strávit opravdu příjemná dovolená (méně už příjemná pro vaši peněženku). Samozřejmostí je totiž koupání přímo ve městě v místech někdejších doků, kde vznikla síť koupališť zdarma přístupných veřejnosti. Na mapě hledejte Havnebadet Islands Brygge, ale kouzlo má celá zdejší „náplavka“, která lemuje protilehlé břehy ostrovů Sjælland a Amager. Ve východní části města se nachází další místní chlouba, plážový park Amager Strandpark. Je jen pár minut pěšky od letiště, takže pokud třeba před odletem máte čas nazbyt, vyrazte si trochu zalenošit ještě sem.

Při svých návštěvách si nikdy nezapomenu koupit něco dobrého v řetězci Lagkagehuset (pro Dánsko typické plundrové pečivo sem údajně přinesli rakouští pekaři v polovině 19. století během velké stávky pekařů) a fantastické lékořicové bonbony v čokoládě Lakrids by Bülow. Tahle značka nedávno spustila kampaň za popularizaci lékořice v zahraničí. Pokud jde o mě, mise splněna!

Koupací infrastruktura v Kodani je vskutku důmyslná!

Kromě koupání v Kodani je mou srdcovou záležitostí návštěva Malmö, třetího největšího města Švédska na protilehlém břehu Öresundské úžiny. Tohle místo se silnou industriální minulostí pro mě představuje zajímavý kontrast k manýře dokonalosti a minimalismu dánské metropole. Nenajdete tu sice žádné výraznější architektonické památky, lidé v ulicích se oblékají o fous autentičtěji, díky přílivu imigrantů v posledních dekádách je Malmö i etnicky mnohem barvitější, mám tu „své“ obchody, které mě pokaždé překvapí spoustou novinek, a navíc tu žije ikona mojí puberty, Nina Persson. Především tu ale podávají moje nejmilovanější jídlo na světě, a to telecí kuličky s omáčkou s whisky a domácími brusinkami, doplněné bramborovou kaší s okurkovým salátkem. Ano, je to tak, pro tenhle zážitek musím absolvovat doslova cestu přes hory a moře.

Když jsem přemýšlel, co mě na obou destinacích tak přitahuje, bude to paradoxně nějaká společná, byť sobě navzájem na hony vzdálená záliba v kráse a radost z každodennosti. Skandinávie a její po staletí formované společnosti se silnou demokratickou tradicí a premiantstvím v kvalitě života pro mě představují obrovskou inspiraci. Itálie se svým ohromným kulturním bohatstvím, přírodními krásami a kulinářskými skvosty zase určitou exkurzi do jiného světa, kde čas plyne pomaleji a život je fajn.