Móda má posouvat hranice

17. 3. 2025

V době, kdy jsme Juraje navštívili, byly Antverpy i Praha zahaleny do neúprosné zimní šedi. I přesto je náš rozhovor plný barev, vzorů a květin, protože přesně taková je i tvorba tohoto umělce. Jak žije a tvoří renomovaný textilní výtvarník Juraj Straka, jehož desény prolínají letošní kolekcí Studia Nila? V čem vidí budoucnost módy a proč by se neměla soustředit jen na udržitelnost?

Rozhovor vedla: Jitka Davidová
Foto: Lucie van Vuuren

_dsc6075.jpg

Z rodné Bratislavy jsi ve dvaceti letech odešel do Francie, kolébky módy, a nyní devátým rokem žiješ v Antverpách. Jak se zpětně na své rozhodnutí díváš? 

Pro mě byl odjezd během studií naprosto zlomovým okamžikem, který odstartoval moji kariéru. Stále si uvědomuji, v jak skvělé zemi žiji a že zde mám oproti Slovensku absolutní svobodu ve všech směrech. Ale zároveň vnímám, že kořeny, které člověk má, nelze ignorovat. Stále mu to koluje v tvých žilách – odkud je, co ho formovalo, jaké má hodnoty. Vracet se je proto pro mě velmi přirozené. Přišlo to sice postupně, ale spontánně.

Tvá profesní hvězda v zahraničí mezitím začala strmě stoupat…

Nejdříve jsem působil ve firmě, která vyrábí látky, a získal tak reálné základy řemesla, což vnímám jako nejdůležitější a dodnes na tom stavím. Pak jsem strávil tři roky v Paříži, na pozici hlavního designéra tištěných látek v módním domě Schiaparelli, a naplněním mého životního snu byly čtyři roky u značky Dries Van Noten v Belgii. Před pěti lety jsem založil vlastní studio, kde si užívám absolutní svobodu při tvorbě a rozhodování.

_dsc5790.jpg
_dsc5826.jpg
_dsc5911.jpg

Tolik pracovních změn, různých zemí a měst s sebou nese i časté stěhování. Jak se tvoří domov v zahraničí?

Po tom, co jsem odešel z Bratislavy, jsem měl až takovou obsesi žít co nejblíže centru města. Čím větší město, tím lépe. Už když jsem dostal první práci ve Francii, utratil jsem skoro všechno za nájem. Až nyní jsem se poprvé ocitl „na vesnici“, na předměstí Antverp. Tento dům, ale především jeho zahrada byla láska na první pohled. Původně jsem totiž chtěl být zahradním architektem, zahrada byla moje první vášeň, která nechybí ani v mé současné profesi. Jako textilní designér navrhuji květy, květy, květy… 95 procent vzorů jsou květy. Takže mít svoji zahradu, pěstovat si vlastní květiny, kterými se pak inspiruji v tvorbě, je krásný uzavřený kruh.

Které roční období ti přináší nejvíce inspirace?

Jednoznačně jaro. Kvůli tulipánům. Když po několikaměsíčním období šedi přijde jaro, je to pro mě ten nejkrásnější okamžik roku.

A tvé nejoblíbenější místo v domě?

Stejně jako je splněným snem dům se zahradou, tak i vlastní ateliér v domě je splněný sen. Je to prostor, který slouží pouze jako ateliér. To, že mám místo, kde existuje jen práce, a když z něho odejdu, tak na práci nemyslím, je zcela nová věc v mém životě a zjišťuji, jaké to má obrovské výhody pro moje duševní rozpoložení. 

Tvůj podkrovní ateliér je plný barev a objektů. Jakými věcmi se rád obklopuješ?

Můj ateliér je zařízený v první řadě funkčně. Potřebuji velký stůl, kde mohu rozvinout látky, a také dostatečný prostor na zemi, neboť tam často maluji. Zároveň je ateliér plný vizuálních stimulů a objektů, které ve mně vyvolávají různé emoce. Je to velmi eklektická směs objektů shromážděných za řadu let, co se stěhuji z jednoho místa na druhé. 

Která věc na tvém pracovním stole nikdy nechybí?

Vzorníčky barev. Mám jich desítky. Vždy, když mám volnou chvilku, si hraji s barvami a zkoumám, jak vedle sebe fungují. Vnímání barev je ta nejsubjektivnější věc na světě. Naše oči nejsou z biologického hlediska úplně stejné, každý vnímá barvy jinak a věřím, že cit pro ně je vrozený. Pro mě je to nejoblíbenější část tvůrčího procesu. Navrhnout vzor je jedna věc a vyzkoušet jej v deseti, dvaceti nebo třiceti barevnostech druhá. Miluji, když módu posouváme dopředu a volíme kombinace barev, které si svého zákazníka možná budou nacházet trochu složitěji. Ale o to šťastnější ten zákazník pak bude, když zjistí, že objevil něco jedinečného.

_dsc5710.jpg
_dsc5767.jpg
_dsc5827.jpg

Jak přistupuješ k tvorbě vzorů? Jakou technikou vznikají?

Rád používám tradiční techniky, které pro mě mají ohromnou přidanou hodnotu. Člověk v tom nechá kousek sebe, své duše. V tom, že se lidská ruka chvěje, že není dokonalá, spočívá celá ta krása ve srovnání s designem vytvořeným v počítači. Velmi rád a čím dál tím častěji proto využívám klasické techniky malby, kresby a jejich kombinací. To je moje komfortní zóna, na tom jsem vyrostl. V dnešní době umělé inteligence a digitálních řešení, které nás doslova požírají zaživa, hodnota a cena těchto původních řemesel nesmírně stoupá. 

Navrhuješ látky pro mnoho zvučných zahraničních jmen, spolupracuješ i s designéry v Čechách a na Slovensku. Vnímáš v jejich tvorbě a pojetí módy nějaké specifické rozdíly?

Jsem zastáncem toho, že talent se vyskytuje stejnoměrně po celém světě, talentovaní lidé se najdou ve Francii i na Slovensku. Je to jen o tom, kolik mají možností, aby se jejich talent mohl rozvinout. Z hlediska kreativity je na tom Česko nebo Slovensko v porovnání se zahraničím úplně stejně. Kámen úrazu jsou příležitosti, kupní síla a neexistující průmysl – to jsou hlavní důvody, proč česká a slovenská móda nevyužívá naplno svůj potenciál a zůstává jen v umělecké rovině.

V čem vnímáš budoucnost módy, jakým směrem se bude ubírat?

Budoucnost je v síle týmu a v nacházení nových řešení. Záměrně nechci mluvit jenom o udržitelnosti, protože tohle téma je už poněkud otřepané. Myslím, že důležité je vytvářet věci, které jsou jedinečné i esteticky. Mám pocit, že tím, že se móda soustředila jen na udržitelnost, zapomněla na to, že má především posouvat hranice a vytvářet něco, co tu ještě nebylo. Přál bych si vidět více designérů, kteří myslí mimo vyjeté koleje, esteticky i vizuálně. Více lidí, kteří jsou odvážní.

_dsc5700.jpg
_dsc6208.jpg
_dsc5936.jpg

Jaké je tvé vnímání krásy? 

Krásou se potřebujeme obklopovat, zvlášť v dnešní době, v kontextu světa, ve kterém žijeme. Pohled na něco krásného dokáže naprosto změnit náladu. Mé vnímání krásy a estetiky mě spojuje s určitou částí módy, kde mluvíme stejným jazykem. Když najdu takového klienta, spolupráce je zcela bezproblémová a příjemná. Přesně to je případ Nily – sdílím s touto značkou klíčové hodnoty a naše vnímání módy se ve velké míře překrývá.

Pro Studio Nila jsi vytvořil hned několik návrhů potisků pro kolekce na rok 2025. Jak se ti s naším pražským týmem spolupracovalo? 

Začalo to jako malý, jednorázový projekt, který se rychle rozrostl do širší spolupráce. To se přesně děje, když si s klientem doslova sedneme. Je to hodně o propojení – když se člověk dokáže klientovi přiblížit a pochopit, co přesně hledá. Jakmile jsem uviděl první moodboard, vysloveně jsem si tento projekt zamiloval, protože jeho výchozím tématem je příroda. Inspirace divokým pobřežím severního Dánska se mnou velmi rezonuje a představuje skvělou motivaci.

Tvé vzory se objevují na kolekcích ze lnu, Tencelu, popelínu a hedvábí, vždy ve dvou barevných variantách. Jakým způsobem jsi uvažoval při jejich navrhování?

Jsem velice rád, že se Nila rozhodla pro velké vzory. Toho se klienti často bojí. Když potisk, tak musí být jednoduchý, drobný, nenápadný a nevýrazný. Ale když chce klient svým vzorem na látce vyprávět nějaký příběh, musí být vzor vytvořen na míru. Tím, že celá kolekce nese rukopis jednoho designéra, je propojená i přesto, že jeden vzor je kostka a další třeba proužek, ptáci nebo květy. Odvážnější, rozměrnější vzory pak vypadají skvěle v kombinaci s nekomplikovanými, elegantními střihy.

_dsc6077.jpg
_dsc6092.jpg
_dsc6179.jpg
_dsc6193.jpg
_dsc5834.jpg
_dsc6145.jpg
_dsc6323.jpg
_dsc6408.jpg
_dsc5994.jpg
Chcete článek nasdílet?