Hlavní stránka | Magazín | Návštěvy | Za hudební lázní do místa s eklektickým šarmem

Za hudební lázní do místa s eklektickým šarmem

8. 8. 2024

Posláním Martiny Jeličić je pečovat o druhé hudbou. V hudební lázni, kterou pravidelně pořádá, najdete odpočinek a hluboký restart za zvuků harmonizujících hudebních nástrojů, jako jsou indické varhánky zvané shrutibox, gong, křišťálové a tibetské mísy, šamanský buben, flétna či deštný sloup. Dvě hodiny strávené vleže pod přikrývkou a s polštářkem na očích uvolní celkové napětí i potlačené emoce, rozpouští stres a často i doplní v dnešní době tolik chybějící hluboký spánek. Kudy vedla její cesta k této specifické disciplíně? A kde a jak bydlí tato charismatická žena s velkým Ž?

Text: Eva Urbanová
Foto: Karolína Németh

Historickému stavení v Doubku, malé obci v blízkosti Říčan u Prahy, dominuje velký, čistý prostor s prosklenou stěnou vedoucí na překrásnou vzrostlou permakulturní zahradu s koupacím jezírkem. Slouží nejen jako velkorysý obývací pokoj Martiny a jejích dvou dospělých dcer, ale i veřejně přístupný prostor, kde Martina pořádá své originálně pojaté hudební lázně, známé také jako „soundbaths“.

K hudbě má vztah odmalička. Hrála na piano, sama se naučila na kytaru, věnovala se i sólovému zpěvu a byla členkou sboru Bambini di Praga. Ráda vzpomíná na časy, které strávila jako dítě na chalupě u ohně, kdy se letními večery nesly oblíbené táborákové písně. Často myslí i na svého tatínka, jehož předčasný odchod v době, kdy bylo Martině teprve třicet let a pečovala o dvě malé děti, navíc ve vztahu, který jí nevyhovoval a byl „zlatou klecí“, nastartoval její dlouhou cestu za sebepoznáním. Začala se věnovat všemu, co cítila, že jí v danou chvíli prospívá, ať už jde o pěstování rostlin, homeopatii, pečení chleba, ale třeba i o automatickou kresbu a umění porozumění životu. Ten jí zásadním způsobem proměnila především setkání s učením Tři principy formulovaným Sydneym Banksem a s konceptem non-duality Davida Binghama.

Podnikla dvě delší cesty po Indii, které ji nejenže posunuly duchovně, ale posloužily i jako praktická prozření ohledně nástrah falešných guru a slepých uliček. Obloukem se tak vrátila k tomu, co má v genech: k hudbě a zpěvu a k energii a léčivé síle, kterou s sebou přinášejí. Výcvik ve zvukové terapii získala v Anglii a její filozofií je poskytovat tuto službu na nejvyšší možné úrovni a s maximální péčí o klienty, ať už jde o veřejné, či soukromé (často rodinné) skupiny. Martina zároveň hledala – už jako znovu svobodná žena – i nový domov. Oboje se intuitivně rozhodla spojit v jediném originálním prostoru.

Místu, kde se hudební lázeň koná, dominuje masivní komunitní stůl, prosvětluje jej bíle natřený trámový strop a světlá podlaha z betonové stěrky. To, že dům byl kdysi hospodou a později samoobsluhou, dnes připomínají už jen zazděná okénka proměněná v originální „svatyňky“ naplněné dekoracemi a talismany z cest. Pohodlí zajišťují podložky a při párové hudební lázni také ručně šité matrace s fyzioterapeutickými míčky z dílny výtvarnice Lindy Vrňákové (LIV). V rohu obdivujeme velké piano, při lázni pak kolem rozložené desítky různých nástrojů, které Martina rozeznívá. Na verandu a posezení po lázni pak láká prostorná houpačka.

I zbytek domu dýchá eklektickým šarmem a láskou k dálkám a jejich duchovním vlivům. Martina miluje barvy, což se promítá i do jejího nesmírně zajímavého a autentického šatníku, kde najdete pouze přírodní materiály a úlovky z cest a charity shopů. Když se setkáváme, má na sobě výrazný prošívaný náhrdelník, lněné šaty se zlatě zdobeným páskem a barevné semišové boty. Ruce jí zdobí henna. Z tohoto všeho – přestože se to z našeho prostředí vymyká – však nevnímám ani náznak jakékoli stylizace, oděv mluví za Martinu a její osobnost. Když si povídáme, zmiňuje, že by ráda autentičnost projevu podpořila i u jiných. Věnuje se proto i individuální práci s hlasem a zpěvem.

S obývacím prostorem je propojená kuchyň, jejíž dominantou je ponk po dědečkovi napojený na moderní kuchyňskou linku. Martina ráda vaří a pokrmy podává ve všelijakých ručně vyrobených keramických nádobách. Zábavným prvkem je tabulovou barvou natřená zeď. Koupelna nás pomyslně zavede do severní Afriky – je vyzdobená marockým štukem a porcelánovým umyvadlem.

Eklektický půvab tohoto obydlí Martina vytvořila pomocí postupné přestavby se zapojením místních řemeslníků a oblíbených dodavatelů nábytku ve stylu „ethnic chic“, jakými jsou například Sanu Babu, Gert Snell či Mario Wild Flowers. Je pro ni svatyní, tepajícím srdcem její rodiny i pojítkem příběhů a radosti těch, kdo jím procházejí. Tak se zastavte!