Jakou knihu právě čtete? Knižní průmysl a jeho dopad na životní prostředí

Dopady knižního průmyslu na životní prostředí

Knižní průmysl nezanedbatelnou měrou přispívá ke znečišťování životního prostředí. Je jedním z výrazných spotřebovatelů základních surovin a energie.

Dřevní buničina pro výrobu papíru, přebalů knih a obalů pochází z lesních porostů v zemích od Brazílie po Finsko. Kácení lesů pro komerční účely významně přispívá k deforestaci a degradaci lesů, což je primární příčinou snižování biodiverzity a stojí také za jednou desetinou světových emisí skleníkových plynů. Na výrobu 1 tuny papíru je třeba 8,5 stromu (každý z nich 10 m vysoký a 30 cm široký).

Tiskařský inkoust rostlinný je vyroben ze základu lněného nebo sójového oleje. Úprava způsobu užití půdy pro pěstování sóji také přispívá k deforestaci. Přesto je tento typ inkoustu pro životní prostředí šetrnější než inkoust se základem z těžkého ropného destilátu.

Knižní průmysl je náročný také na vodu, k výrobě jediného listu papíru je podle některých zdrojů třeba až 13 litrů vody. Celkové dopady záleží na tom, kde výroba papíru probíhá, jaké je v daném místě klima a riziko nedostatku vody obecně – jiné důsledky bude mít v Indii a jiné ve Skandinávii.

S výrobou knih je spjat i těžební průmysl, který zapříčiňuje snižování biodiverzity, erozi půdy, znečištění půdy a vody. Tiskařské desky obsahují hliník; zlato a měď se využívají při tzv. horké ražbě fólií, nazývané také jako termoražba nebo zlatotisk.

Energie potřebná v rámci výrobního procesu knih je zásadní měrou získávána spalováním fosilních paliv. Dochází k emisi skleníkových plynů, což dále přispívá ke globálnímu oteplování a prohlubuje narušení rovnováhy světového ekosystému. Další znečištění přináší výroba obalového materiálu, logistické a distribuční procesy.

Zapomenout nelze ani na likvidaci neprodaného nákladu. Nejvíce knih se tiskne v USA a také v Číně. Především obrázkové knihy se vyplatí nechat vytisknout v Číně, vyjde to asi o 40 % levněji. Současně jsou v Číně požadované minimální objemy tisku poměrně vysoké, ale nakladateli se stejně vyplatí. Spočte si, že i když prodá jen polovinu nákladu, vydělá, a dopředu je v podstatě srozuměn s tím, že zbytek nákladu svého kupce nenajde. Neprodaný náklad často končí ve spalovnách, případně je podobně jako neprodaný textil odvážen do zemí třetího světa, kde se podílí na fenoménu kulturní kolonizace, jak o tom mluví Susan Hawthorne ve svém Manifestu nezávislé nakladatelky. Trpí tím jak lokální knižní produkce, tak celá lokální kultura.

Iniciativy velkých nakladatelství

Celkové povědomí o důsledcích knižního průmyslu na životní prostředí se zvyšuje, i velcí nakladatelé z vlastního přesvědčení nebo možná pod tlakem vnějšího světa a čtenářů informují o nastoupeném trendu ke zlepšení v některých aspektech a procesech.Přicházejí s různými iniciativami, formulují cíle v oblasti udržitelnosti a představují jednotlivé kroky, jak se k ní přiblížit. Nejčastěji se hlásí k používání certifikovaného, případně recyklovaného papíru, ke snižování emisí skleníkových plynů, ke zvyšování podílu používané energie z obnovitelných zdrojů, dokonce si kladou cíle v podobě celkové uhlíkové neutrality. 

Je otázkou, do jaké míry je vykazování nějaké aktivity v tomto směru v dnešní době nutnost a do jaké míry jsou snahy o zmírnění dopadů upřímně míněné a efektivní, nikoliv jen efektní. Podobně jako v jiných odvětvích je totiž tradiční obchodní model postavený na vytváření zisku v rozporu se snahami o ochranu přírodních zdrojů. Například při tisku dochází k úsporám z objemu, tedy čím více vydaných knih, tím nižší cena jednoho výtisku. Často je pro nakladatele určující ekonomické hledisko, které je však současně pro přírodu velice zatěžující. Umírněnost, upřednostnění kvality před kvantitou a změny směrem k udržitelnosti většinou nepřinášejí navýšení zisku, alespoň ne v kratším časovém horizontu.

Vydávání knih vlastním nákladem

Možnou cestou, jak snížit negativní dopady na životní prostředí je vydat knihu vlastním nákladem. Autor má v takovém případě celý proces pod kontrolou, organizuje ho a dozoruje sám. Může se rozhodnout vydat svůj text pouze jako e-knihu. Může dělat k přírodě šetrná rozhodnutí o použití papíru pocházejícího ze zodpovědně spravovaných lesů nebo ekologického inkoustu. Může i při samotném tisku aplikovat efektivní postupy, případně tisknout až na základě poptávky. Tento postup však není při větším nákladu funkční. Může na celý proces pohlížet hodně komplexně a péči věnovat i způsobu balení. Nebo si vybrat na vzrušující cestu vzniku vlastní knihy toho správného partnera v podobě odpovědného nakladatele.

„Pomalé“ vydávání knih

Zodpovědný přístup k vydávání knižních titulů je úzce spjat s konceptem bibliodiverzity. Hodnotově má blízko například k ekologickému zemědělství, základní styčné body má společné i s udržitelnou módou. Vyznává cestu střídmosti a upřednostnění kvality před kvantitou, která znamená méně vydaných titulů v menším nákladu, avšak kvalitních a nabízejících nový neotřelý pohled.

Konceptu bibliodiverzity se věnuje už výše zmiňovaná Susan Hawthorne. Její Manifest v českém překladu vydalo nezávislé nakladatelství wo-men, o problematice v českém veřejném prostoru často hovoří i jeho zakladatelka Bára Baronová.

Bibliodiverzita znamená pro společnost potřebnou a přínosnou rozmanitost knižního průmyslu ve všech ohledech. Jedná se o pestrost autorských pohledů, typů hlavních hrdinů, literárních forem, výběr témat. Její absence může vést ke vzniku intelektuální monokultury, k vytracení se některých hlasů, ztrátě určitého úhlu pohledu. Vybízí k vystoupení ze zažitých vzorců, odvaze riskovat, podporuje opravdovou rozmanitost výběru a apeluje na ty, kdo mohou výběr na různých úrovních ovlivnit, tj. nakladatelé, knihovníci, učitelé.  K podpoře bibliodiverzity mají ze své podstaty blíže spíše malí nakladatelé, kterých je v ČR zhruba 500. Každý rok vydají 1-2 knihy, mají prostor se jim plně věnovat a do hloubky zvažovat všechny aspekty procesu.

K přírodě zodpovědný přístup k vydávání knih věnuje pozornost i vysoce praktickým otázkám týkajícím se vzhledu knihy jako jsou například šíře okrajů, výběr formátu a samozřejmě papíru. Formát volí nejlépe některý z mezinárodně uznávaného standardu, používá certifikovaný papír, recyklovaný nebo alespoň se zárukou, že pochází z udržitelně spravovaných lesů.

U označení papíru nejčastěji vídáme FSC, tedy certifikaci Forest Stewardship Council. Zajišťuje, že papír pochází z lesů, které jsou kvalitně a šetrně obhospodařovány a že těžba dřeva v nich zachovává lesní biodiverzitu, produktivitu a přírodní procesy.

Důležitý je dále výběr vhodné tiskárny a použití inkoustu s rostlinnými oleji. K přírodě šetrnější je také nepříliš tmavá vizuální stránka knihy. Zásadní otázkou je velikost nákladu knihy. V roce 2015 bylo nakladateli vráceno 30 % knih, u malých nakladatelství je to 22 %. Koncept zodpovědného přístupu vybízí k menšímu prvnímu nákladu a případně dotisku. Zajímavé možnosti skýtá organizace crowdfundingové kampaně, která umožní vytvořit si lepší představu o ideálním nákladu a zajistí rozšíření knihy.

Komunikace se čtenáři zahrnuje transparentní informování o způsobu výroby, použitých materiálech a celkové uhlíkové stopě a kreativně může zahrnout i tipy, jak s knihou naložit po jejím dočtení.

E-knihy a jejich dopad na životní prostředí

Navzdory předpovědím, že elektronické knihy by mohly z velké části nahradit knihy papírové, z čísel a statistik rozhodně nevyplývá, že bychom se šustění obracených stránek chtěli v blízké budoucnosti vzdát. Počty předplatitelů novin a magazínů v papírové podobě sice klesají, knih se však vydává a tiskne čím dál více. V posledních letech slaví návrat také mluvené slovo, výrazně rostoucím segmentem jsou audioknihy. Globální trh s nimi by v příštích 5-10 letech mohl mít hodnotu více než 10 mld USD. 

Elektronické knihy a obecně čtení online je často spojováno s menšími dopady na životní prostředí než čtení papírových knih a novin. Nikdo však již dnes nepochybuje o tom, že i digitální technologie mají výrazné negativní dopady na životní prostředí. Elektronické čtecí přístroje jsou složené z velkého počtu komponent a částí, z nichž některé obsahují lithium, koltan, dále měď, zlato, kadmium, cín, olovo a další kovy. Jejich těžba je velice ekonomicky nákladná a lidé pracující v tomto odvětví jsou ohroženi na zdraví i životě. Výroba je energeticky náročná a na rozdíl od papírových knih i jejich užívání. Udržitelnost elektronických čteček snižuje i komplikovaná a nákladná recyklace, způsobená právě vysokým počtem komponent.

Jak si vybrat příští knihu

I my čtenáři můžeme přispět svou troškou do mlýna a zasadit se o zodpovědnější fungování knižního průmyslu. Výběrem své příští knihy můžeme dát najevo, že oceňujeme diverzitu a rozmanitost. Vystupme ze své komfortní zóny a přečtěme si knihu od neznámého autora, překlad z netradičního jazyka, s hlavním hrdinou, se kterým nemáme na první pohled mnoho společného. Podpořme malé nakladatele, zajímejme se o ně a přijďme se s nimi seznámit třeba na jarmark Knihex. Půjčme si knihu z knihovny, nebo si ji kupme spíše než ve velkém knihkupectví v antikvariátu nebo podpořme malého knihkupce. Odměnou nám bude kurátorský výběr titulů, znalosti, zkušenosti a skvělý zákaznický servis.