Základní principy pomalé módy. Kolik za oblečení utrácet?

Pomalá móda. Udržitelná móda. Uvědomělá móda. Pro někoho možná lépe “skutečná” móda. Když jsme před více než deseti lety začali prokopávat cestičku informacím o módních alternativách k nadnárodním řetězcům a k tzv. fast fashion, netušili jsme, nakolik se o ní v následujících letech mluvit bude a jaké se ze “zpomalení”, a to nejen v módě, stane téma. Poslední krizové roky jen intenzivněji nasvítily problémy módního průmyslu a nasměrovaly zákazníky ke smysluplnější spotřebě, promyšleným investicím, nebo k nabídce kvalitních produktů z druhé ruky.

Do velké míry to překvapivé není. Stejně jako chápeme rozdíl mezi fastfoodem a skutečným jídlem, stále víc lidí hledá alternativu ke krátkodechým levným hadříkům a touží po troše obsahu, či chcete-li, příběhu. Stejně jako rozmrzlý hamburger často zanechá pachuť v našich ústech, protiví se nám pohled do přeplněné skříně s pocitem, že stejně nemám co na sebe. 

Móda je důležitá a oblečení je naší druhou kůží. Ať už se chceme líbit, nebo jen hledáme pracovní uniformu, ať už nás trendy oslovují, nebo jen chceme ukázat, jak nám jsou lhostejné. Co si ráno oblečeme, vyjadřuje náš postoj k životu. Nejen estetický, ale i politický a hodnotový. Móda dokáže fascinovat, bavit, je uměním i kreativní zábavou. Textilní průmysl je ale také obrovský byznys, zaměstnávající desítky milionů lidí a jeden z největších znečišťovatelů této planety. Zanechává za sebou spoušť v podobě ekologické devastace, zničeného zdraví i životů lidí, obrovské nadvýroby a tím pádem i odpadu. Proto je důležité se módou zabývat hlouběji. Uděláme-li si na to čas, zjistíme, že oděv může mít v našem životě mnohem větší hodnotu, než jsme si doposud mysleli. Obohatí nás nejen jeho estetická hodnota, ale i příběh jeho vzniku.

Foto: Spolupráce značky Clean Cut s Tianou Wallace a Celestem Tesorierem z roku 2016 na podporu Fashion Revolution. Modelky mají oblečení naruby, aby zdůraznily důležitost obsahu visaček. 

K tématu udržitelnosti v módním průmyslu jsem se dostala na svatební cestě, na kterou jsme v roce 2009 s manželem vyrazili do Uzbekistánu. Zavedla nás na dnes již bývalý břeh stále se zmenšujícího Aralského jezera. Na poušti stojící zrezivělé vraky lodí a bývalé přístavní město Muynag působily fascinujícím a ponurým dojmem. Je to místo děsivé ekologické katastrofy, která vznikla odklonem řek Syrdarja a Amudarja za účelem využití maxima vody k zavlažování žíznivé bavlny. Stejně jako v mnoha jiných epicentrech, kde vzniká naše oblečení, ani v Uzbekistánu není ekologie jediný problém. V září, v období sklizně, tam uvidíte na polích spoustu lidí, jak v rouškách sbírají bavlnu. Tito lidé jsou povinně nasazení a jako novodobí otroci tamního režimu pracují mnohdy na úkor svého vlastního zdraví. V údolí Ferghana turisté obdivují ruční zpracování hedvábí, ale jen málo z nich tuší, že je výsledkem těžké nucené práce. V jejím rámci musí všichni zemědělci povinně a zdarma odevzdávat státu kvóty bourců morušových.

Otázky dopadů módy na naši planetu a její obyvatele jsou komplexní, ne vždy černobílé či na první pohled jasné. Je skvělé, že se o nich debatuje stále intenzivněji. Těší nás posun v myšlení směrem k větší informovanosti, uvědomělosti, stále širší nabídka produktů vznikajících za ohleduplnějších podmínek i rostoucí dostupnost informací. Na druhou stranu nás překvapuje a mrzí, jak obratně je rostoucí zájem lidí o ekologii a lidská práva zneužíván marketingovými odděleními výrobců a obchodníků s fast fashion.

Cílem tohoto textu je přiblížit Vám, že nejen v módě, ale i v širším životním stylu této uspěchané a komplikované doby jsou věci často mnohem jednodušší, než se zdají. A stejně jako se pravděpodobně vyznáte v tom, co jíte, můžete se jednoduše vyznat i v tom, co nosíte. Jde nám o to, poradit Vám, jak se stát znovu zákazníkem, spíše než spotřebitelem. Jak o věcech přemýšlet svobodně (tj. informovaně) a jak se rozhodovat i s nezbytným nadhledem. Móda a nakupování je hlavně o radosti a my věříme, že právě soubor informací a nástrojů, který Vám v našich článcích poskytujeme, k ní přispěje.

 Kolik vlastně za své oblečení utrácíme? Troufáme si říci, že většina zákazníků si neumí cenu oblečení správně spočítat. Vlastně se na cenu dívá jen z pohledu aktuální možnosti a aktuální (domnělé) potřeby. Je to logický důsledek toho, jak účinně nás reklama učí nakupovat oblečení impulzivně. Nabízí nám to pravé v ten pravý čas a za tu správnou cenu s cílem dostat z našich peněženek během roku maximum.  Jógové kalhoty první týden v lednu? Teplý svetr, když pořádně přituhne? Lesklou sukni před Vánoci? To je samozřejmě normální a obchodníkům se nelze divit. Co se módy týče, lidé často hledají uspokojení a řešení své aktuální situace. A nízká cena pak bývá tím, co rozhodne. Statistika je však neúprosná. Oblečení z kategorie rychlé módy bývá v průměru nošeno pouze pětkrát! Jednoduchá matematika tak stačí k tomu pochopit, že to nejsme my, kdo na těchto nákupech vydělává nejvíce.

Zkuste se místo jednorázové částky zamýšlet nad cenou za jedno nošení. Tomuto konceptu se v zahraničí říká “Cost per wear” neboli CPW. Věřím, že jej už znáte, ale opakování je matkou moudrosti.

CPW lze ilustrovat třeba takto:

Po delším váhání si koupíte vysněné šaty za 3,500 Kč. Pět let je nosíte minimálně 20x každé léto a cítíte se v nich skvěle. Pět let x 20 nošení = 100 nošení. Cena za jedno nošení je tedy 35 Kč (3,500 Kč/100) a dokud je nosit nepřestanete, bude dál klesat.

Nebo jinak.

Chcete si udělat spontánní radost. Bez zkoušení si koupíte tričko za 350 Kč, které jste viděla ve výloze. Moc Vám nesedí a po dvou praních už to není ono. Triko skončí na dně skříně a po roce už ani nevíte, že ho máte. Cena za jedno nošení je tedy 350 Kč/2 = 175 Kč a podle všeho už klesat nebude. 

Jakého CPW dosahují kousky ve Vašem šatníku? Zkuste si ho s kalkulačkou v ruce projít. Které modely Vám dlouho vydrží? V čem, třeba i opakovaně, děláte chybu? Může za to módní pomíjivost, mizerná kvalita nebo špatně zvolená velikost? Možná zjistíte, že žádný problém nemáte a že až na výjimky nosíte své oblečení šťastně celé roky. To je ideální stav. Právě na Vaší ochotě nosit oblečení opakovaně záleží, protože to pak ovlivní výši ceny za jedno nošení. V médiích na toto téma proběhla už nejedna kampaň. Výzva „třicet nošení“ například vybízela k tomu, abychom si nepořizovali nic, co nejsme ochotni obléknout minimálně třicetkrát. Na první pohled se to může zdát jako málo, ale ruku na srdce, dosahovat tohoto čísla u všeho, co si koupíme, rozhodně není samozřejmost. Dalším úskalím bývá kombinovatelnost. Při nákupu oblečení bychom měli přemýšlet, jestli ho máme jak a s čím nosit. V ideálním případě bychom měli už dopředu vědět, že nám nový úlovek zapadne minimálně do pěti kombinací s jinými modely, které máme doma.