34. díl. Kytice od nás je plná života i ve váze

Míšo, máš ty sama doma vždy květinu ve váze?

Nemám, jsem kovářova kobyla. Spíše výjimečně, když mi zbude něco ze zakázky, natrhám jich moc, tak tehdy si dám kytku do vázy, ale jinak ne.

Jaká je tvá nejoblíbenější kytka v jednotlivých sezónách, máš vůbec takovou?

Často se mě na to lidé ptají, ale nemám. Vždy mě nadchne ten druh, který zrovna kvete. Vykvete první květ, podívám se na něj zblízka a pozorně, vidím na něm zase nějaké nové zajímavé detaily a těším se z toho, že nám to opravdu vyrostlo a vykvetlo.

Kudy vedla tvoje cesta k této profesi?

Byla trochu klikatá, ale na druhou stranu předvídatelná. K zahradničení jsem byla vedena už od mala. Babička i máma hodně zahradničily, i když ne na profesionální úrovni, a trávili jsme spoustu času na zahradě. V šesti letech jsem dostala na starost první záhon, se kterým jsem mohla volně experimentovat. A pak mi to už zůstalo. Šla jsem na zemědělku a myslela si, že budu navrhovat zahrady. Pak jsem ale zjistila, že potřebuju být v kontaktu s tou rostlinou, a nejen sedět za počítačem a dohadovat se s klientem, proč není špatné, že mu do zahrady přiletí včely a proč nemusí mít anglický trávník. Takže jsem to opustila a otevřela si květinářství, kde jsem viděla výsledky trošku rychleji než v těch zahradách. Měla jsem pocit, že to mohu mít více ve svých rukou.

Vím, že jsi byla jedna z prvních, kteří měli k pěstování a prodávání květin takový přístup. Jak se vyvíjel?

Začala jsem úplně nestrategicky. Otevřela jsem květinářství a chtěla pracovat s lokálními květinami. Myslela jsem si, že najdu spoustu zahradníků, kteří se mnou budou spolupracovat. Neudělala jsem si pořádný průzkum trhu a až v průběhu jsem začala zjišťovat, že materiál, se kterým bych chtěla pracovat, na trhu není. Takže i když to nebyl původní záměr, postupně jsem došla k tomu, že jsem si květiny začala pěstovat sama.

Ekologie a etika jsou tvá velká témata. Pojďme vysvětlit, proč by měl zákazník upřednostnit lokální květiny před těmi dováženými?

Když jsem začínala, etická stránka věci pro mě byla hodně důležitá. Naprostá většina květin, které se k nám dnes stejně jako před 11 lety, když jsme začínali, dovážejí a prodávají, byla vypěstována v Ekvádoru, Keni, Kolumbii. Spousta lidí si mylně myslí, že v Holandsku, ale tam se většinou jen zobchodují na burze květin.

Květiny jsou zboží s omezenou trvanlivostí a rychle se kazí. V rámci globálního trhu jsou v obrovských masách převáženy, letí třeba třikrát letadlem, než se dostanou do finální destinace. Před cestou se doslova louhují v různých chemických koktejlech, především růže a karafiáty, aby po cestě nezplesnivěly, a jsou zachlazeny. Často nejsou během převozu ve vodě, pouze v krabicích, naskládané na sobě a koncový zákazník netuší, co si vlastně kupuje. Květinářky v konvenčním květinářství mají často z manipulace s takto ošetřenými květinami kožní problémy. Nechtěla jsem to pro sebe ani pro své zaměstnance. Přijde mi absurdní, že někdo dá druhému dárek, který ho má potěšit a za tím dárkem je přitom devastace životního prostředí a lidských životů.

Velice problematické bývají také životní podmínky lidí, kteří na květinových farmách pracují, nebo spíše někdy otročí.

Proto jsem zpočátku chtěla pracovat s fairtrade květinami, které se však na náš trh nedovážejí, protože je příliš malý a není tu žádný certifikovaný dodavatel. My jsme se tedy alespoň snažili zvýšit povědomí a informovanost zákazníků. Na osvětě jsme spolupracovali i s dalšími organizacemi. Postupně tyto snahy vyústily více v téma lokálních květin a podporu lokálního pěstování. I já jsem to začala postupně vnímat jako pro mě důležitější aspekt, totiž pěstovat lokální květiny a podporovat lokální produkci, namísto dovážení fairtrade květin. Zásadní se pro mě stala ekologická stránka věci, od dubna do října máme v prodejnách výhradně lokální květiny.

Kde tedy zákazník, který pochopí tento princip a přestanou ho konvenční květiny zajímat, může třeba mimo Prahu najít zdroje lokálních květin?

Za tu dobu, co se tomu věnuju, se vyrojilo celkem dost malých pěstitelů. Cesta k nim je ale stále trochu složitější, protože my jsme jediní, kdo má kamenné prodejny, kam člověk může kdykoliv zajít jako do květinářství a květinu si koupit. Ostatní fungují jako farmáři a člověk si květiny musí objednat dopředu. Před pár lety jsem založila spolu s několika dalšími zkušenými farmáři platformu Výkvět, která sdružuje farmáře, kteří se věnují pěstování květin a dodržují ekologické standardy a používají pouze prostředky povolené v ekologickém zemědělství. Na stránkách najdete www.vykvet.org mapu a jejich seznam, ale i informační podporu pro ty, které téma lokálních květin zajímá.

Zmínily jsme postřiky a používání chemie. Rozlišuje se u květin také kategorie nebo kvalita BIO?

To byl jeden z důvodů, proč jsme platformu Výkvět založili. Jelikož u nás neexistoval trh a pěstitelé lokálních květin, nebyla zde ani žádná legislativa. Teprve před dvěma lety se to začalo trochu měnit. Květiny vypěstované v Čechách jsou momentálně v takovém právním vakuu. Nikdo to statisticky nesleduje, neexistuje pro ně biocertifikace. Myslím, že až v roce 2021 byly do zemědělských předpisů doplněny kolonky i pro řezané květiny.

Poradila bys nám nějaké praktické tipy, jak se o kytici starat, aby mi doma dělala co nejdéle radost?

Začala bych tím, že si koupím květinu, která je čerstvá. Z konvenčního květinářství si člověk domů často přinese květinu, která už je za zenitem. Nebojme se koupit si květinu v takovém nevýrazném stadiu, květinu, která není na první pohled tak líbivá, ale má spoustu poupat, které rozkvetou až doma ve váze. Pokud s ní nějakou dobu chodím na sucho, stonky mohou zaschnout a je potřeba je doma znovu sestřihnout, nebo ještě lépe seříznout ostrým nožem, než je dám do vody. Častou chybou je příliš vody ve váze, stonky jsou ponořené 10 cm i více. V tu chvíli se ponořená délka stonku ve vodě kazí. Bohatě stačí 5 cm, aby stonky byly ponořené 3-4 cm. Je důležité květinám pravidelně měnit vodu a postupně stonky zkracovat, každý druhý nebo třetí den.

Je třeba stonek seříznout tak, aby plocha řezu byla co největší? Má to nějaký smysl?

Smysl to má, ale spíše v květinářství, je na to je třeba tenký a hodně ostrý floristický nůž. Je to pracné, ne všechna květinářství to dělají, ale my ano. Každý stonek, který máme na prodejně, někdo vzal do ruky a seřízl, a třeba i více než jednou.

Řada lidí včetně mě dnes touží po květinovém záhonku. Je to dobrý nápad a jak s ním začít? Poradíš nám něco nenáročného, s čím začít, nebo bys založení vždy nechala na profesionálech?

Nemyslím si, že je pokaždé potřeba oslovit profesionála. Pokud máte nějaké základní povědomí, doporučila bych začít s letničkami, které lze na záhon přímo vysít. Jsou to rychlé druhy jako například chrpa, krásenka, měsíček. V nadsázce řečeno je rozhodíte, zahrabete hráběmi, zalijete a ony vyrostou. Kvetou celé léto a člověk si je může trhat do vázy. Druhou možností, pokud máte zahradu, je mít na ní hodně trvalek, které kvetou od jara do podzimu. Druhy se střídají a je to i skvělé pro včely. Trvalkami kytice získávají zcela jiný rozměr.

Nastává jarní a letní období, což je doba, kdy chodíme hodně na procházky a někteří z nás s sebou berou i nůžky, aby mohli leccos ostříhat. Já vždy přemýšlím, kam a pro co jít? A je naopak něco, co bys nikdy nestříhala, protože ti to přijde neetické a nevhodné?

Jít do přírody něco si natrhat je skvělé. My určitě podporujeme, aby lidé občas do přírody chodili. Stává se nám totiž, že lidé místo na louku jdou k nám do obchodu a chtějí luční, nebo lesní kytici a ukáže se, že vůbec netuší, jak to na té louce nebo v lese vypadá. Vybírají si pak druhy, které na louce nebo v lese nenajdete. Základem je, že pokud něco beru z přírody, dělám to tak, aby to nebylo vidět, tedy beru si jen tolik, aby rostliny neutrpěly a mohly dál růst. Po mém odchodu by nikdo neměl poznat, že jsem tam byla. Je dobré druhy květin znát a vědět, co stříhám a sbírám. Když nepůjdu přímo do chráněné oblasti, nemůže mě nic tak překvapit. Netrhala bych pryšcovité a pryskyřníkovité rostliny, protože mají nepříjemný latex, vypouštějí šťávu a řada lidí má na ně alergickou reakci.

Když se rozhodnu si v květinářství pořídit květiny na váhu a naaranžovat si je doma do vázy sama, jsou nějaké základní postupy?

Doporučila bych používat různé typy květů – namíchat drobnější s většími, aby květina měla nějakou dynamiku. Nebojte se různých tvarů květů, některé mají diskovitý tvar, některé jsou špičaté. Kytici je možné doplnit zajímavými travami, zelení, plody nebo bobulemi. Vyplatí se umístit jednotlivé květy do různé výšky, mít je v patrech, a tím vytvořit různé struktury. Je důležité nebát se dát nějaké kratší věci na okraj kytice, a to i květy, nejen zeleň, a nechat to přepadat přes okraj vázy nebo mísy, do které aranžuju. Barvy jsou otázkou vkusu každého z nás, někdo má raději pestré, jiný tón v tónu. Mně přijde nejspolehlivější vybrat si dvě barvy, které jsou kontrastní a použít více jejích odstínů.

Jak důležité je vybrat správnou vázu? Lidem v našem obchodě se často líbí atypické vázy se širokým hrdlem, do kterých se ale kytice hůře zasazují. Praktičtější mi přijdou užší vázy, souhlasila bys?

Záleží na typu kytice. Minimalistické aranžmá, kde je jen pár výraznějších kousků, vypadá dobře i v rovných vázách typu válec, ale obecně pro bohaté rozkladité kytice jsou vhodnější vázy, které se rozšiřují směrem dolů typu džbán. Pokud člověk už umí trochu vázat nebo si přinese kytici z květinářství, vidí, že je uvázaná do spirály, což znamená, že se rozkládá nejen nahoře, ale i dole, stonky jdou od sebe a potřebují více prostoru. Když jsou dole natěsno, deformují nám tvar kytice i nahoře.   

Pojďme si povídat chvilku o podnikání. Jaké to vlastně je mít vlastní květinářství? Co tě na tom baví?

Baví mě na tom, že to dělám po svém. Baví mě, že jsem si dopřála ten koncept a zboží, které nabízíme a jak ho nabízíme, aby to splňovalo moje požadavky, odpovídalo mým hodnotám a estetickému cítění a jsem ráda za atmosféru, jaká panuje u nás ve firmě a na prodejnách. Nejsem vzorový podnikatel, který by si udělal průzkum trhu, zjistil, co lidé chtějí a pak jim to dal. Já to dělám obráceně – dělám to, co chci já a věřím, že se to bude líbit i jiným lidem, kteří přemýšlejí podobně jako já a že v tom uvidí hodnotu.

Je naopak něco, co je pro tebe v podnikání opravdu těžké? Co je pro tebe zdrojem stresu?

Samozřejmě. Je složité být průkopník a navádět lidi na svou cestu. Nenabíháme do žádného již existujícího trendu, ne vždy se daří, jak by člověk chtěl. Květiny jsou zbytné zboží, lidé zvlášť v poslední době rozmýšlejí, jestli si je dopřejí, ale já se jim pořád snažím vysvětlovat, že to sice je zbytné zboží, ale že květiny mají velký vliv na to, jak se cítí, a že jsou to dobře investované peníze.

Co bys poradila někomu, kdo se chce vydat na stejnou cestu, ať už cestu kamenného obchodu, nebo třeba vlastní farmy? Jaké mylné představy o tom, co to znamená mít obchod nebo farmu, bys chtěla vyvrátit?

Klasická mylná představa je otevřít si květinářství, když tě baví aranžovat květiny. To je v tuto chvíli to poslední, co dělám. Pokud máte kolem sebe tým lidí, je ta práce především o jejich managementu, organizaci, práci s lidmi, o rozvoji celého nápadu. Obchody a farma jsou dvě naprosto odlišné disciplíny. Možná proto spousta pěstitelů žádný obchod nemá, protože je to opravdu těžké. Farmáři jsou často spíše introvertní, chtějí trávit čas na poli, na statku a věnovat se fyzické práci. My tuto pomyslnou bariéru mezi námi a zákazníkem prolamujeme skrze naše obchody.

Jak si vybíráš lidi do svého týmu? Co je pro tebe důležitá vlastnost?

Měla jsem období, kdy jsem na to šla především cestou rozumu. To se mi ale neosvědčilo, do určité míry tedy dám na intuici. Máme dvoukolové pohovory. První kolo je skupinová „talentovka“, kdy nám přijdou zájemci o práci u nás ukázat, jak vážou kytici a věnec. O to ale tak úplně nejde, já spíše pozoruji, jak se chovají ke květinám a k sobě navzájem, jak komunikují, jak se pohybují, jak se chovají na prodejně. Vidím, jestli je zájemce spíše akční, nebo klidný typ a hodně lze vyčíst i z uvázaných výtvorů. I když je to řemeslo, má umělecký a estetický rozměr a lze z toho poznat povahu člověka; nejen jak je pečlivý, ale i jak se dokáže projevovat, jak je introvertní či extrovertní.

Je pro tebe aktuálně těžší provoz obchodu nebo farmy?

My se momentálně s farmou stěhujeme, takže to je teď pro nás téma číslo jedna, kterému věnujeme hodně času, energie a pozornosti. Pěstovali jsme spoustu let na pronajatých pozemcích v Dolních Měcholupech. Na začátku covidu jsme dostali výpověď z nájmu a stáli jsme před rozhodnutím, jestli budeme pokračovat někde jinde, nebo to úplně položíme. Už jsme nechtěli být v nájmu, takže jsme věděli, že to bude velice náročné – něco najít, koupit, farmu přesunout a znovu vybudovat. Rozhodli jsme se, že do toho půjdeme. Velice dlouho jsme hledali, a nakonec jsme pořídili statek s polnostmi u Roudnice nad Labem, který už druhým rokem zvelebujeme. Letos se nám snad podaří farmu tam zcela přesunout. Cítím to jako nový začátek. Prodejny fungují jako podpora, jako něco stabilního, co už máme. Jsou pro nás velice důležité, díky nim jsme v osobním kontaktu se zákazníky a vidíme jejich reakce na květiny.