Umění odpočinku

Dopřáváš si v životě dostatek odpočinku, nebo se k němu i ty musíš občas přemlouvat a vědomě si ho plánovat?

Vědomě si ho připomínám a učím se ho zařadit do denního programu. Neuměla jsem to, nebo spíš jsem si to neuměla pojmenovat. Vždy jsem tíhla spíše k rozjímání, povídání, nespěchání a takovému tomu „jižanskému“ stylu života, ale to se nikdy moc nehodilo… Vyrostla jsem na vesnici a tam byla pořád nějaká domácí práce, pak přišly studijní a pracovní povinnosti. Také jsem chtěla cestovat, vidět svět a zažít dobrodružství, vyzkoušet své možnosti, rozevřít křídla. Odpočinek není něco, co svět sám od sebe nabízí, musíte si jej dopřát. 

S mateřskou rolí jsem z toho „více“ začala postupně odlupovat a stále odlupuji na „méně“. Nejde to ze dne na den. Nejstaršímu synovi je skoro 11 let a mám pocit, že se v tom usazuji teprve pár posledních roků. Největší výzvou není přiznat si to, ale vyjít s tím ven a říct si o pomoc, vyslovit, že na něco nemáte sílu, že nepřijdete, že se potřebujete zastavit. To se učím v podstatě stále – vnímat aktivitu (práci) a odpočinek, dvě doplňující se části jednoho celku. A vnímat je jako přátele, ne protichůdné jevy, jak na ně často nahlížíme. 

Restorativní jóga, které se věnuješ, patří mezi méně známé formy jógy. Mohla bys nám ji krátce představit?

Jedná se o styl jógy, který se zaměřuje na relaxaci a uvolnění stresu. Může být neuvěřitelně prospěšná jak pro tělo, tak mysl, a v posledních letech získává na popularitě i u nás. Cílem restorativní jógy (dále jen RJ) je ztišit nervový systém a snížit přebytečné napětí v těle, tedy stres. Pozice neplynou jako při aktivní praxi, naopak tempo je pomalé, minimální, a to vytváří podmínky pro to, aby v těle mohlo dojít k uvolnění a odpočinku. Nadělíme si čas a prostor pro otevření míst v těle, která během činností více či méně stahujeme, přepínáme. 

RJ je známá používáním bolsterů, dek a dalších relaxačních pomůcek. Tělo takto vypodložené je v určité flexi, nemusí energii vydávat, aby ji získalo, ale naopak ji dostává z toho, že si dopřejeme čas, klid a odpočinek

Jaká byla tvoje cesta k restorativní józe? Oslovovaly tě vždy spíše klidnější formy jógy?

Na té cestě pořád jsem a stále víc si užívám její kouzlo, aneb jak říká Judith H. Lasater, moje učitelka a významná, světově uznávaná jógová lektorka: „RJ je kouzlo, ale nefunguje, když ji neděláš.“ S jógou jsem začínala ve svých pětadvaceti, nejprve doma se sestrou, která jógu studovala a představila mi vinyasa flow jógu. Tu jsem si na dlouhou dobu oblíbila a dopřávala si ji několikrát týdně. Seznámila jsem se tenkrát také s Lucií Königovou a Lenkou Nezvalovou a jejich styl sdílení jógy, byť má každá to své, mě naprosto vtáhl. Pak jsem při cestách měla příležitost studovat s Donnou Farhi a strávila nějaký čas na její farmě. Tam jsem si také pořídila, výměnou za práci na zahradě, svůj první bolster. K rozhodnutí nabídnout tuto praxi ve větší míře i ostatním jsem dospěla až při studiu výcviku Jóga jako vědomá cesta, když mě moje učitelka Lucie Königová povzbudila k napsání studijní práce a sdílení s ostatními lektory.

Kdo chodí na hodiny restorativní jógy – ti, kteří si uvědomují význam odpočinku, nebo ti, kteří ho opravdu potřebují?

Je to různé a změnilo se to. Za poslední rok jsou to většinou ti, kteří si odpočinek užívají, vnímají, že jim v této formě prospívá, a dopřejí si zastavení. Vědí, že na lekci nemusí nikam spěchat, že se nečeká žádný výkon, ba naopak – když je jim v nějaké pozici dobře, tak si v ní zůstanou a nehodnotí, co je. Naše tělo je vděčné, když mu poskytneme prostor a čas, aby mohlo přijmout a zpracovat, co se každý den odehrává. Samozřejmě se stává, že na lekce nebo semináře přicházejí i ti, kteří se odpočinku brání a je to pro ně výzva. Těm fandím a obdivuji, že to jdou zkusit. Většina z těch, kteří srdnatě prosazují aktivitu a ležení odmítají, právě nejvíce potřebují ono vnitřní otevření a porozhlédnutí se, které přes přílišné napětí nevnímají. 

Dovedu si představit, že restorativní jóga je vhodná pro širokou škálu lidí, možná pro každého. Je naopak někdo, komu bys ji nedoporučila, nebo upozornila bys na něco, na co si dát pozor?

Dá se říct, že ji mohou zkusit všichni. Je však důležité si uvědomit, že restorativní jóga nemusí být vhodná v každé životní situaci nebo pro každého z nás tak, jak ji známe. Když jste po zákroku či se zotavujete ze zranění, trpíte chronickou bolestí, nebo řešíte jakoukoliv zdravotní situaci či duševní stav (úzkost, zármutek, vyčerpání, ale i přetlak vzrušení a elánu), nabízí se řada modifikací a variant, které se přizpůsobí individuálním potřebám a aktuálním schopnostem. V tom je RJ velmi přívětivá a vlastně každé uložení do pozice je individuální a dá se přizpůsobit. Důležité je znát svůj stav a možnosti a ty se svým lektorem sdílet. Významná je tím pádem i vzájemná důvěra a komunikace. Proto často doporučuji nejprve RJ vyzkoušet se zkušeným lektorem a naučit se základním principům, a pak už se můžete vypodkládat i sami. 

Povídaly jsme si o tom, že lidé restorativní jógu často zaměňují s jin jógou. Jak se tyto dvě formy odlišují? 

RJ a jin jóga jsou dva samostatné a krásné styly, jógové školy, z nichž každá má svůj vlastní záměr, a k tomu jin jóga i libozvučný název. Jedná se o jemné styly, ale jin jóga je aktivnější forma jógy, která se zaměřuje na protažení, posilování síly a flexibility. Naproti tomu restorativní jóga je pasivní cvičení, které směřuje k otevření a ztišení bez záměru aktivity. Pomůcky používají oba styly, ale využití se liší. Jin jóga je používá k dosažení náročnějších pozic, zatímco restorativní jóga nabízí vypodložení, které vytváří pocit pohodlí a lehkosti v každé pozici.

Panují ohledně restorativní jógy nějaké mýty, které bys ráda vyvrátila nebo uvedla na pravou míru? 

Řada mýtů se týká pomůcek – lidé se domnívají, že bez nich si doma neporadí, nebo chápou jejich používání jako známku toho, že jim něco nejde a potřebují pomoc. Lidé také někdy vnímají RJ jako línou a nudnou. V neposlední řadě ji neoznačují jako cvičení, když se přeci nehýbou. Většina mýtů pramení z nepoznání a nevědomosti, co je záměrem RJ a jaký má význam. Lidé vlastně často „nemají čas“ o tom přemýšlet. To platí nejen o RJ, i o józe jako takové panuje řada mýtů.  

Při restorativní józe člověk setrvává v jedné pozici deset a více minut, jen dýchá, v úplném tichu nebo za zvuků klidné hudby. Tělo je v klidu, ale v naší hlavě může být naopak dost živo. Je to na této formě jógy to nejtěžší – popasovat se s našimi myšlenkami, zklidnit mysl?

Nejen se popasovat s myšlenkami, ale i samotné zastavení může být pro některé studenty výzvou. Pomůže nám právě vypodložení, které tělu dává pocit úlevy, klidu a bezpečí. Je proto nesmírně důležité s přípravou pozice nespěchat a uložit se maximálně pohodlně. Zejména vypodložení hlavy je klíčem ke ztišení a dosažení příjemného pocitu. Velkým pomocníkem je dech a jeho pozorování. Když si všimnete, že vaše mysl bloudí, vraťte svou pozornost k dechu. Soustřeďte se na pocit dechu, který se pohybuje dovnitř a ven z těla. Víme, že myšlenky jsou s námi pořád, ať na úrovni vědomí či nevědomí, nemáme tlačítko, kterým je vypneme a pak zapneme. Pokud je mysl rozjitřená, doporučuji studentům stát se tzv. pozorovatelem svých myšlenek, nijak je nesoudit, neprožívat a nebojovat. Vytvořit si jakýsi prostor mezi sebou a myslí. Připomenout si přítomnost.